MÁM ZÁJEM O VLASTNÍ ŘEŠENÍ »
Teoretické pozadí
Pro přenos mechanické energie mezi dvěma a více hřídeli, jejichž obvykle rovnoběžné osy jsou vzdáleny tak, že již z konstrukčních důvodů nelze užít převod ozubenými nebo třecími koly, používá se s výhodou převodů řemenových. [1]
Výhody řemenových převodů:
- Tlumící účinek – tlumí provozní rázy (např. při pohonu vřeten obráběcích strojů) a vibrace.
- Funkce pojistné spojky – při jednorázovém přetížení dojde k prokluzu.
- Osy hřídelí nemusejí být přesně rovnoběžné.
- Izolují hnací a hnanou soustavu elektricky.
- Jsou levné a jednoduché na montáž.
Řemenové převody nicméně, s výjimkou ozubených řemenů, pracují s menším nebo větším skluzem ψ, který není konstantní, takže jejich použití je podmíněno ne zcela přesným převodovým poměrem, který je dán:
$$i=\frac{n1}{n2}=\frac{d2}{ψ⋅d1}$$
Další nevýhodou řemenového převodu je, že nesnáší prašné a vlhké prostředí, vyšší teploty, řemeny se nesmí zamastit a je třeba je pro průtažnost napínat, přičemž napínací síla namáhá ložiska.
Druhy řemenů:
- ploché,
- klínové (klasické, úzké)
- ozubené,
- speciální.
Náčrtek řemenového převodu [2]:
Popis:
- n1 – otáčky malé (hnací) řemenice,
- n2 – otáčky velké (hnané) řemenice
- d1 – průměr malé (hnací) řemenice,
- d2 – průměr velké (hnané) řemenice,
- a – osová vzdálenost řemenic - doporučený rozsah: $$0.7⋅\frac{d1+d2}{2} < a < 2⋅\frac{d1+d2}{2}$$
- α – úhel opásání,
- v – obvodová rychlost řemene (doporučený rozsah: 5 < v < 25 m/s).
Klínové řemeny klasického průřezu
Tažnou sílu u klínových řemenů přenášejí kordová textilní vlákna, uložená v několika vrstvách nad sebou. Pod kordovou částí je uložena celopryžová vložka, tvořící pružnou podložku kordové části a zvětšující profil a stabilitu klínového řemene. Obě tyto části obepínají pryžové nárazníky. Proti mechanickým a chemickým vlivům se řemen chrání textilním obalem. Všechny tyto části jsou vulkanizací spojeny v jediný celek. [1].
ČSN 02 3110 uvádí základní rozměry a kontrolní metody pro hnací klínové řemeny klasických průřezů. ČSN 02 3179 uvádí základní parametry, rozměry a kontrolní metody řemenic pro hnací klínové řemeny klasických průřezů. Na obrázku je příklad řemene klasického průřezu v řemenici. Vrcholový úhel klínového řemene klasického průřezu je 40°.
Profil (průřez) klínového řemene (Z, A, B, C, D nebo E) se volí v závislosti na otáčkách malé řemenice a přenášeného výkonu (krouticího momentu), viz nomogram v [2].
Literatura:
[1] Černoch, S.: Strojně technická příručka. Svazek 1, Praha: SNTL, 12. vydání, 1968.
[2] Leinveber, J.; Řasa, J.; Vávra, P.: Strojnické tabulky. Praha: Scientia, 3. vydání, 1999, ISBN 80-7183-164-6.
[3] ČSN 02 3109 – Hnací klínové řemeny klasických průřezů. ČNI, Praha, 1988
[4] ČSN 02 3110 – Hnací klínové řemeny klasických průřezů. Základní rozměry a kontrolní metody. ČNI, Praha, 1985
[5] ČSN 02 3111 – Hnací klínové řemeny klasických průřezů. Výpočet převodů a předávaných výkonů. ČNI, Praha, 1986
[6] ČSN 02 3179 – Řemenice pro hnací klínové řemeny klasických průřezů. Základní parametry, rozměry a kontrolní metody. ČNI, Praha, 1985
[7] ČSN 02 3180 – Řemenice pro klínové řemeny. Základní ustanovení. ČNI, Praha, 1968
